Kapela Gothart prochází zajímavým schizofrenickým obdobím. Existuje vlastně
dvakrát: Gotharti-gotičtí a Gotharti-balkánští. Druhá mutace začíná mít navrch.
Gotickou hudbu prezentují většinou na zahraničních zájezdech a doma dávají více
prostoru jižanské inspiraci.
Jejich předešlé album Adio Querida (1999) ten přerod naznačilo dostatečně razantně,
a nová deska Cabaret jde ještě dál. Hodinový kompakt přináší patnáct makedonských,
řeckých, bulharských, romských, rumunských, albánských či maďarských písní.
Na kapele je nejpříjemnější její odlehčenost. K energické balkánské hudbě se
sice vždycky přistupuje snáze než k české gotice, ale i tak je milé, že v obalu
kompaktu se nás nesnaží zahltit informacemi o svých záhadných nástrojích (chalumeau,
darbuka, pandeireta,…) a nevytahují se, jací to jsou znalci. Místo toho zde
nacházíme řadu vtípků (nový dodatek zákona, že poslechem CD nelze rušit noční
klid), řeckou alfabetu a především překlady písní.
Že nejde o žádnou akademickou snobárnu a intelektuální zatuchlinu, se ukazuje
i po spuštění desky. Písničky jsou navzájem propojeny proslovy Pavla Anděla,
které pocházejí z jednoho z jeho sobotních televizních večerů. Občas ty výstřižky
jakoby pasují (po úvodní taneční instrumentálce Tresenitsa Anděl dezorientovaně
hlásí, že neví, kde je) a jindy mě děsí s jeho div ne žalovatelnými prohřešky
proti češtině (my si tak máme co vytýkat…).
Své nástroje Gotharti ovládají opravdu bezchybně. Tady prostě nemám, co bych
napadl. Platí to i pro zpěv, i když párkrát se dostavil pocit, že domorodí zpěváci
by je strčili do kapsy a že by z jinak průměrné O mais ko aprilis (platí to
ještě pro Shkoj e vi flutrim si zogu) dokázali vytěžit více než Gothart. Ale
na Balkán daleko.
A honem tu myšlenku zapuďme, protože po bezchybném Cabaretu přichází bezchybné
Pîna cînd nu te iubeam, pak bezchybné Mitro le Mitro, pak bezchybné… Stručně
řečeno, je to příjemný poslech. Pîna cînd nu te iubeam je díky své dvoutónové
basové lince ve stylu "Před dubem za dubem" mojí zamilovanou a pokud
si ji neoblíbíte vy, tak se vám bezesporu pod kůži vryje Mitro le Mitro. Milostná
tragédie Scoala dokazuje, že moje ojedinělá výtka na zpěv byla naprosto nejapná,
nemístná, neoprávněná, atd.
A jestli ani tato píseň nezalíbí, tak jste pro balkánskou hudbu beznadějný případ.
- Ad. Javůrek, www.musicpage.cz